– 2018
FAKE NEWS
Daniel Pitín, Miroslav Polách, Adam Štech
Curated by Jane Neal
On View: 2018. 05. 10 - 06. 16.
The Erika Deak Gallery is delighted to present Fake News, an exhibition that brings together three Czech painters: Daniel Pitín, Miroslav Polách and Adam Štech. Curated by Jane Neal, the title of the show is one of the most quoted terms in common parlance in relation to popular news.
Each of the artists in this exhibition engages with the notion of the real in society versus the fictions that we might at times live out in our daily lives - a kind of staged front or position we assume to conform to societal expectations and conventions. The artists also address the tension inherent in painting between attempting to represent reality and creating a new version of events - either in figuratively realistic terms such as in the work of Polách; the presentation of a psychological reality in the exaggerated, even caricatured subjects of Štech; or the filmic and theatrical 'stages' depicted by Pitín. Painting itself - the most plastic of art forms, is arguably a conjuring trick - a means of constructing an adaptation of the truth in terms of representational figuration and the application of mathematical devices such as perspective and geometry to deceive the viewer's eye into thinking that a two dimensional surface can in fact operate as a three dimensional image.
Fake News sets out to present the arresting works of these three artists. It also attempts to show how painting - one of the oldest and mostly directly expressive art forms - can engage with this most modern of concepts. The problematic issue of 'Fake News' is not only a challenge for our age, the ramifications could undermine and threaten the longevity of liberal society as we know it.
14.03.2018 – 13.04.2018
Výstava Mechanismy imaginace prezentuje výběr z prací předních českých malířů mladší a střední generace. Vystavené obrazy sledují spínače lidských emocí, místa, která se prolamují do lidského vnímání a z nějakého důvodu diváka znejišťují. Jaké jsou strategie obrazu v tomto směru? Jaké jistoty autoři zpochybňují a proč má vůbec současná malba ambici divákovi „poopravovat“ zrak, korigovat jeho pasivitu nebo ho celkově iritovat?
Realita se nemění. To, co se mění, je citlivost vůči ní. Právě tento vztah mezi realitou a jejím vnímáním se odráží v jazyce současné malby. Ta přes zdánlivě tradiční výrazové prostředky provokuje diváka k přemýšlení o tom, co vlastně vidí a proč. Současná malba modifikuje i kriticky demaskuje lidský pohled ve vazbě na automatismy vnímání. Podchycuje meziprostor vidění a vnímání. Například reflektuje, interpretuje či ironizuje reprodukční média, které pouze recyklují a kosmeticky dotvářejí svět novodobých rájů, ikon a idolů.
Obraz jako tradiční výrazové médium prochází sebe-reflexí. Jak ve vztahu k vlastním dějinám, tak ve vztahu k jiným, dominantnějším druhům vizualit. Integruje do sebe (a ze sebe opět vylučuje) celou řadu impulzů. Současný obraz je otevřenou platformou, jež se, podobně jako scénář, odvíjí ve vazbě na pohybující se „procesy diskurzivity“. Obraz se dnes více, než kdy jindy, připodobňuje svou konstitucí právě tomuto stavu a povaze diskurzivního, tj. otevřeného dialogického myšlení.
8 September to 8 Oktober 2017
Tilo Baumgärtel ǀ Norbert Bisky ǀ Bodoni Zsolt ǀ Jonas Burgert ǀ Jake és Dinos Chapman ǀ Martin Eder ǀ Tim Eitel | Oana Farcas ǀ Robert Fekete ǀ Martin Gerboc ǀ Jakub Janovský ǀ Michael Kunze ǀ Haruko Maeda ǀ Marin Majić ǀ Justin Mortimer ǀ Daniel Pitín ǀ Miroslav Polách ǀ Leopold Rabus ǀ Baies Radu ǀ Daniel Richter ǀ Wilhelm Sasnal ǀ Serban Savu ǀ George Shaw ǀ Adam Štech ǀ Mircea Suciu ǀ Szűcs Attila ǀ Alexander Tinei ǀ Veres Szabolcs ǀ Caroline Walker ǀ Jonathan Wateridge ǀ Craig Wylie
Curator: Jane Neal
Robert Runták has based his international collection on posthuman painting, a uniquely Eastern European phenomenon of post-millennial European visual art, which references the foundations of various realisms (especially surrealism), postmodern motion picture and photography culture, as well as literature. While, in the early 2000s, the Czech collector was still focused on contemporary artworks from his homeland, as of 2011, the collection took on an increasingly international character.
It is this concept that the Hungarian exhibition of the collection – presented to the inter-national public for the first time – follows as well. The international section is organized along two main threads: the works centre on the situation of the individual person and the greatness of the artistic spirit.Works are displayed by such significant artists as, for instance, the Chapman Brothers, Daniel Richter, Jonathan Wateridge, Tilo Baumgärtel, Tim Eitel, Wilhelm Sasnal and Martin Eder. In addition, such artists of defining influence from the region are also represented as, for example, Attila Szűcs, Zsolt Bodoni, Serban Savu and Szabolcs Veres. With reference to the kind of destructive worldscape these artists present to us within the spaces of the ArtMill, Jane Neal writes: such “[d]isruptive imagination or ‘myth making’ creates culture and we need it to inspire and to effect change”
Miroslav Polách
Poslední soubor obrazů Miroslava Polácha pracuje s tradičním motivem malířství - davovou scénou. Volně vychází z konkrétní kompozice Hieronyma Bosche Nesení kříže (datováno 1515 - 1516). Rehabilituje tu iluzivně podané téma davu či masy a aktualizuje ho pro současnost – jedinec a dav.
Při bližším pohledu na obrazy serie 17:53 zjistíme, že se jedná na vždy o tutéž jedinou scénu snímanou z různých pohledových úhlů, v různém zaostření a z různé ohniskové vzdálenosti, a co je neméně důležité, v jeden jediný čas. Tento moment prozrazuje malířovu reflexi „snímání reality“ aparátem (celou řadou aparátů). V obraze jsou integrovány technologické mechanismy přenosu obrazu, čili stopy „technické reprodukce“ (zaostření, rozostření, světelnost, barevná proměna záběru, umělé světlo ad.).
Co ukazuje scéna? Nějaký anonymní shluk lidí, část davu, masu, nebo spíše její okraj, kde se již začíná tato masa opět individualizovat do konkrétních jedinců s jejich atributy (účes, oděv, gesta). Je to jakési rozhraní, které láká Polácha k průzkumu. Rozhraní mezi anonymním davem a konkrétním jedincem. Scéna jinak postrádá jasný děj. Dějová osa se rozpadá do fragmentů záběrů a střihů. Není tu ani žádné jasně stanovené dějové epicentrum, nebo je velmi oslabené. Místo dominantního motivu Boschova Krista nesoucího kříž je tu Poláchem zobrazen muž nesoucí na rameni přehrávač. Nadčasový symbol kříže je tu vyměněn za nástroj opakované reprodukce – kazetový přehrávač. Rozkrýváním těchto zdánlivých detailů se dostáváme pod povrch malířské iluze a rozkrýváme principy autorova herního principu, na jehož základě aktualizuje tradiční křesťanskou ikonografii a provazuje ji s dnešní postmediální dobou (termín Petera Weibela), dobou, která se vyrovnává s permanentním pohybem ve zprostředkovaných zkušenostech.
Soustředíme-li se ale opět na vlastní iluzivní povrch Poláchových obrazů, konkrétně na protagonisty davové scény, pak zjistíme, že je tu opravdu vše estetizováno a tím pádem zestejňováno, nivelizováno a měněno v jakousi hrůznou typizaci, pod kterou cítíme potlačovanou konfliktní situaci ohlašující projevy násilí a totality. Všechny postavy jako by byly designovány, proměněny v charakterové prototypy bez stopy živosti a lidství. Tady opět cítíme autorovu práci s vlivem reprodukčních mainstreamových médií - filmu, televizního zpravodajství a bulvárního tisku, který je tu pouze pro lepší čitelnost zhuštěn.
Polách hraje více-kódovanou hru s výrazovými prostředky malby. Jde po logice obrazového převrstvení. Vychází z reprodukce starého obrazu a křesťanské ikonografie. Používá sice iluzivní malbu, ale pro přenos fotografických předloh různě upravených v počítačovém programu. Ikonografické proměny rozehrává do sebemenších detailů (místo kříže přehrávač). Výsledkem je zdánlivě banální scéna, která je mnohovrstevnatě strukturovaná do syntézy a latentně v sobě obsahuje vážná mementa, která skrývá současná společnost. Miroslav Polách je kritickým autorem, aniž se utíká k povrchním gestům nebo politizaci umění. Operuje uvnitř celé složité situace a usiluje o její komplexní pojmenování. Neideologizuje (nezastírá), pouze konstatuje status quo postmediální společnosti.
To, co na obraze není, je velmi podstatné. Dění mimo formát obrazu doplňuje kvíz. Společně se záběry obsahuje čtecí kód scény. Ten ale nikdy v úplnosti nezískáme, autor nám ho odepřel. Setrváváme v nakročení a nejistotě nakupených detailů. Cože to davová scéna vlastně představuje? Nevíme a vědět nikdy nebudeme. O to více naše pozornost klouže po povrchu malby. Malířská iluze připomíná rozvlněnou průsvitnou roušku, za níž je cosi vědomě zastřeno. Něco, co, aby obraz podržel svá tajemství, musí zůstat skryto.
Petr Vaňous
Praha, 2013
The last collection of painting of Miroslav Polách deals with a traditional motive of painting art – a crowd scene. It is freely derived from the specific composition of Hieronymus Bosch Carrying the Cross (dated 1515 – 1516). Here, he reinstalls the crowd or mass scene, presented illusively, and updates it for the presence – and individual and a crowd.
When looking at pictures of the 17:53 series more closely, we find out it is always the only one theme from different viewing angles, in different focus, and from different focal distance; and, which isn’t less important, in one and only time. This moment reveals the painter’s reflexion of “reality scanning” by a device (the whole range of devices). The picture integrates technological mechanisms of picture transfer, or traces of “technical reproduction” (focusing, defocusing, lens rapidity, colour change of a snap, artificial light, etc.).
What does the scene show? Sum anonymous cluster of people, part of a crowd, mass, or rather itsedge, where the mass start to individualize into specific individuals with their attributes (haircut,clothing, gests). It is a sort of an interface, which invites Polách to explore. The edge between an anonymous crowd and a specific individual. Otherwise, the scene lacks clear story. The action theme breaks down into clip fragments and cuts. There is no clearly established action epicentre, or it is much weakened. Instead of the dominant motive of Bosch’s Christ carrying the cross, Polách depicts a man carrying a tape deck in his shoulder. The timeless symbol of cross is replaced by a tool of repeated reproduction a tape deck. Revealing these apparent details, we get under the surface of the painter illusion and disclose principles of author’s game principle, on which game he updates Christian iconography and links it with today’s post-medial era (term of Peter Weibel), time, which copes with permanent movement in mediated experience.
Though, if we focus again on proper illusive surface of Polách’s pictures, on crowd scene protagonists namely, then we find everything aestheticized, and so uniformed, levelled out, and changed into certain dreadful standardization, under which we feel suppressed conflict situation anticipating demonstration of violence and totality. As if all persons were designed, changed into character prototypes without any trace of life and humanity. Here again, we discover author’s work with influence of reproduction mainstream media – film, television reporting, and sensation a list press, only condensed for better legibility.
Polách plays more-coded game with expressional functions of painting. He tracks logic of picture over stratification. He comes out from reproduction of an old painting and Christian iconography. Although he uses illusive painting, he uses it only for transfer of photographic templates adjusted differently in a computer programme. He allows iconographic transformation full pay in the least details (a tape deck instead of a cross). The result is an apparently trivial scene, structured in multiple layers into synthesis, and hides serious mementos embedded in the current society. Miroslav Polách is a critical author, but without recurring to superficial gestures or art politicalization. He operates inside the whole complex situation and strives for its comprehensive naming. He doesn’t ideologize, only states the status quo of the post-medial society.
What is not on the picture, it is very substantial. Actions out of the picture format is complemented by a quiz. Together with snaps, it includes reading code of the scene. Though, we will never obtain itfully, author denies us access to it. We remain at the first step and in the uncertainty of cumulated details. Actually, what does the crowd scene represent? We don’t know and we will never know. The more, our attention slips on the surface of painting. Painting illusion reminds a billowy gauzy veil, disguising something on purpose. Something what has to be hidden to have picture keep its secret.
Petr Vaňous
Prague, Czech Republic, 2013
→ TZ: Miroslav Polách – Artalk
→ Obraz a přítomnost nepřítomného Miroslava Polácha – Česká televize
Miroslav Polách vytvořil pro cyklus Start up soubor monumentálních obrazů Umělcova noha. Jeho ateliérová „privatissima" umožňují nahlédnout do zákulisí jevů provázejících vlastní akt tvorby. Autorovi však nejde o „žánrové ateliérové obrázky", ale o samu podstatu tvůrčího malířského aktu. Typické malířské rekvizity jako tuby, štětce a palety jsou jen prostředkem k jejímu přiblížení. Obraz znázorňující brutální sešlápnutí barevné tuby mužskou nohou (Umělcova noha, 2010), který dal název celému vystavenému cyklu, se vztahuje ke krajním polohám a psychologickým ro-vinám tvorby. Je určitým protějškem levitující Umělkyně II (2010) usínající na po-hovce. Práce lze interpretovat jako dva odlišné příklady „mužského" agresivnějšího a „ženského" pasivnějšího přístupu k uměleckému tvoření. Samotný akt levitace může být vyjádřením odstupu, jenž se v Poláchově tvorbě opětovně navrací. Je to odstup od sebe sama (člověk je rozdvojen, stává se pozorovatelem vlastního levi-tujícího těla) i od tvůrčího aktu. Prostředkem k získání odstupu je také ironie, která je v Poláchových obrazech takřka všudypřítomným prvkem. V rámci důsledného takřka pop-artového odstupu lze vnímat autorův způsob pojetí postav, jež zachycu-je i ve vyzývavých sexuálních pozicích a v provokativním obnažení. jejich tváře však zakrývá, takže individuální rozměr je potlačen, zůstávají pouze typem. Pozice nean-gažovaného odstupu akcentuje také autorovo zaujetí fenoménem zrcadlení a roz-dvojení, jeho malíři stojící před bílým plátnem spatřují nicotu či jen sami sebe.
Kurátorka: Olga Malá
Koncepce: Karel Srp
Miroslav Polach contributed to Start up a series of monumental paintings named collectively The Artist's Leg. Capturing the closest privacy of the artist's studio, they offer a backstage look at the immediate context of artistic creation. What the artist is concerned with here, however, is not to produce yet another set of genre pictures from the studio, but much rather to make a statement on the very essence of the creative act of painting. The presence of such archetypal painting accessories as paint tubes, brushes and palettes serves merely a vehicle on this journey. The canvas featuring a paint tube being trampled on brutally by a male foot (The Artist's Leg, 2010), which gave the whole series its name, refers to the extremes involved in the process and to its psychological connotations. It serves as a kind of opposite to the levitating figure of a Woman Artist 11(2010) dozing off on the couch. These paintings can be seen as representations of two different ap-proaches — a more aggressive "masculine% and a Largely passive "feminine* one— to artistic creation. For its part, the act of Levitation aloes may reflect on a theme re-current in Polach's output namely, that of a distance, both from oneself (with the human being seen as a split entity, becoming an observer of one's own Levitating body), and from the creative act Also serving as a means of achieving this distance is the element of irony, Actually ubiquitous in Polach's painting. A view through the prism of the artist's consistent endeavour to keep his distance, at times even evok-ing allusions to Pop Art, elucidates his concept of the figures he paints, not hesitat-ing to portray them in unabashed sexual positions, often in a state of provocative nudity. At the sates time, he keeps their faces hidden, suppressing the dimension of individuality, so they remain merely types. This attitude of uninvolved detachment is still accentuated by Polach's fascination by the phenomena of mirror imaging and personality split: his figures of artists standing in front of blank canvases see either sheer nothingness, or nothing but themselves.
Curator: Olga Malá
Conception: Karel Srp
→ Miroslav Polách: ironická Umělcova noha – Radio Wave
→ Další výstava cyklu "Start-up" - Miroslav Polách / Umělcova noha – Radio Vltava
→ Miroslav Polách | Umělcova noha – Artycok.tv/
→ Start UP II Catalogue
Each of the artists in this exhibition engages with the notion of the real in society versus the fictions that we might at times live out in our daily lives - a kind of staged front or position we assume to conform to societal expectations and conventions. The artists also address the tension inherent in painting between attempting to represent reality and creating a new version of events - either in figuratively realistic terms such as in the work of Polách; the presentation of a psychological reality in the exaggerated, even caricatured subjects of Štech; or the filmic and theatrical 'stages' depicted by Pitín. Painting itself - the most plastic of art forms, is arguably a conjuring trick - a means of constructing an adaptation of the truth in terms of representational figuration and the application of mathematical devices such as perspective and geometry to deceive the viewer's eye into thinking that a two dimensional surface can in fact operate as a three dimensional image.
Fake News sets out to present the arresting works of these three artists. It also attempts to show how painting - one of the oldest and mostly directly expressive art forms - can engage with this most modern of concepts. The problematic issue of 'Fake News' is not only a challenge for our age, the ramifications could undermine and threaten the longevity of liberal society as we know it.
 |
| Miroslav Polách, Conspiracy, 2018 | Miroslav Polách, Renaissance, 2018 | Miroslav Polách, Lost Time, 2018 |
 |
| Daniel Pitín, Wave, 2016 | Miroslav Polách, Lost Time, 2018 |
 |
| Adam Štech, Soilder and woman in red, 2018 | Adam Štech, Predator, 2017 | Daniel Pitín, Bathroom, 2018 |
 |
| Miroslav Polách, Lost Time, 2018 | Miroslav Polách, Renaissance, 2018 | Adam Štech, Soilder and woman in red, 2018 |
– 2018
MECHANISMY IMAGINACE
Ondřej Basjuk, Jonáš Czesaný, Daniel Pitín, Miroslav Polách, Ondřej Roubík, Zbyněk Sedlecký
14.03.2018 – 13.04.2018
Výstava Mechanismy imaginace prezentuje výběr z prací předních českých malířů mladší a střední generace. Vystavené obrazy sledují spínače lidských emocí, místa, která se prolamují do lidského vnímání a z nějakého důvodu diváka znejišťují. Jaké jsou strategie obrazu v tomto směru? Jaké jistoty autoři zpochybňují a proč má vůbec současná malba ambici divákovi „poopravovat“ zrak, korigovat jeho pasivitu nebo ho celkově iritovat?
Realita se nemění. To, co se mění, je citlivost vůči ní. Právě tento vztah mezi realitou a jejím vnímáním se odráží v jazyce současné malby. Ta přes zdánlivě tradiční výrazové prostředky provokuje diváka k přemýšlení o tom, co vlastně vidí a proč. Současná malba modifikuje i kriticky demaskuje lidský pohled ve vazbě na automatismy vnímání. Podchycuje meziprostor vidění a vnímání. Například reflektuje, interpretuje či ironizuje reprodukční média, které pouze recyklují a kosmeticky dotvářejí svět novodobých rájů, ikon a idolů.
Obraz jako tradiční výrazové médium prochází sebe-reflexí. Jak ve vztahu k vlastním dějinám, tak ve vztahu k jiným, dominantnějším druhům vizualit. Integruje do sebe (a ze sebe opět vylučuje) celou řadu impulzů. Současný obraz je otevřenou platformou, jež se, podobně jako scénář, odvíjí ve vazbě na pohybující se „procesy diskurzivity“. Obraz se dnes více, než kdy jindy, připodobňuje svou konstitucí právě tomuto stavu a povaze diskurzivního, tj. otevřeného dialogického myšlení.
Petr Vaňous, Praha, únor 2018
 |
| Miroslav Polách, Hotelový pokoj, 2015 | Daniel Pitín, Secrecy (Tajnosti), 2009 |
 |
| Daniel Pitín, Growth, 2017 | Zbyněk Sedlecký, Bez názvu, 2017 | Miroslav Polách, Komparz, 2016 – 17 | Daniel Pitín, Flashback, 2013 |
 |
| Zbyněk Sedlecký, Ohnutý I, 2017 | Zbyněk Sedlecký, Koleje, 2017 | Daniel Pitín, Propojení, 2016 | Miroslav Polách, Tělo o snu snící II, 2016 |
 |
| Miroslav Polách, Synergie, 2017 | Zbyněk Sedlecký, Odpočinek, 2018 |
DISRUPTIVE IMAGINATION
Making Windows Were There Were Once Walls – Paintings from Robert Runták's Collection8 September to 8 Oktober 2017
8 September to 8 Oktober 2017
Art Capital 2017 a Ferenczy Múzeumi Centrum - MűvészetMalom, Szentendre, Hungary
Tilo Baumgärtel ǀ Norbert Bisky ǀ Bodoni Zsolt ǀ Jonas Burgert ǀ Jake és Dinos Chapman ǀ Martin Eder ǀ Tim Eitel | Oana Farcas ǀ Robert Fekete ǀ Martin Gerboc ǀ Jakub Janovský ǀ Michael Kunze ǀ Haruko Maeda ǀ Marin Majić ǀ Justin Mortimer ǀ Daniel Pitín ǀ Miroslav Polách ǀ Leopold Rabus ǀ Baies Radu ǀ Daniel Richter ǀ Wilhelm Sasnal ǀ Serban Savu ǀ George Shaw ǀ Adam Štech ǀ Mircea Suciu ǀ Szűcs Attila ǀ Alexander Tinei ǀ Veres Szabolcs ǀ Caroline Walker ǀ Jonathan Wateridge ǀ Craig Wylie
Curator: Jane Neal
Robert Runták has based his international collection on posthuman painting, a uniquely Eastern European phenomenon of post-millennial European visual art, which references the foundations of various realisms (especially surrealism), postmodern motion picture and photography culture, as well as literature. While, in the early 2000s, the Czech collector was still focused on contemporary artworks from his homeland, as of 2011, the collection took on an increasingly international character.
It is this concept that the Hungarian exhibition of the collection – presented to the inter-national public for the first time – follows as well. The international section is organized along two main threads: the works centre on the situation of the individual person and the greatness of the artistic spirit.Works are displayed by such significant artists as, for instance, the Chapman Brothers, Daniel Richter, Jonathan Wateridge, Tilo Baumgärtel, Tim Eitel, Wilhelm Sasnal and Martin Eder. In addition, such artists of defining influence from the region are also represented as, for example, Attila Szűcs, Zsolt Bodoni, Serban Savu and Szabolcs Veres. With reference to the kind of destructive worldscape these artists present to us within the spaces of the ArtMill, Jane Neal writes: such “[d]isruptive imagination or ‘myth making’ creates culture and we need it to inspire and to effect change”
 |
| Alexander Tinei | Justin Mortimer | Miroslav Polách |
 |
| Miroslav Polách | Attila Szűcs | Alexander Tinei |
 |
| Daniel Pitin | Tim Eitel | Jonathan Wateridge |
 |
| Miroslav Polách, Karel, 2017 |
 |
| Baies Radu |
 |
| Jake and Dinos Chapman |
 |
| Martin Eder |
 |
| Serban Savu |
 |
| Wilhelm Sasnal |
 |
| George Shaw |
– 2015
Miroslav Polách
Důvěrná sdělení
4. 9. – 11. 10. 2015
galerie Vyšehrad
Miroslav Polách dlouhodobě experimentuje s malířským výrazem ve vztahu k námětu. Autor v minulosti roli námětu postupně oslaboval, až se ocitl v čistém malířském výrazu. Ze samotných výrazových prostředků — světla a barvy — učinil „osvobozený" námět, který v různé míře otevřenosti a hravosti zobrazoval sám sebe. Polách experimentoval s lomem světla a jeho technickým rozkladem, s motivy rozfázovaného pohybu, s rolí barvy a její funkcí, s předmětností jako redukovaným znakem, pohrával si s optikou, se schopnost-mi a limity lidského oka, se zorným polem, s modelem vidění, s obrazovým formátem apod.
V posledních několika letech jeho malířské experimenty změnily těžiště. Přestaly být extenzivní. Nabyly na intenzitě a obrátily se dovnitř obrazu, do způsobu jeho výstavby, k otázkám malířských technik a technologií. Autorova pozornost sestoupila až do samotných základů toho, jak a proč vzniká a vznikala malířská iluze. Jak a proč je obraz zakládán, z čeho se poučil a z čeho procesuálně vyrůstá. Aby tento proces mohl být sledován v plné šíři, musel být obraz dotažen ve své finalitě do sjednocené iluzivní formy, v níž to, co bylo na počátku prázdným našepsovaným plátem, se mění a posléze uzavírá v nový svět, za rovinou malby. Příměr s rovinou za zrcadlem je tu případný. Proces od výchozího bodu k finalitě obrazu je hlavním současným zájmem autora. Fascinace vznikáním a pro-měnami, které tento proces člověku umožňuje, je malířským výzkumem toho, jak lze tvarovat malířskou iluzi ve vztahu k námětu, který sám referuje zároveň o svém vzniku i o době svého vzniku, tedy o současnosti.
Motiv důvěrných sdělení, který dal název celé výstavě, je propojujícím momentem všech vystavených děl. Na obrazech se objevují Poláchovi skuteční přátelé a známí. Nejsou tu však zpovídáni, spíše jsou prostřednictvím odlišných kompozic a různých prostředí evokovány průběhy jejich neurčitých vnitřních monologů. Malířské prostředky metaforicky zpřítomňují duševní pochody zobrazovaných bytostí. Podstatný je důraz na asociativnost obsahu, která se rozebíhá různými směry a nelze ji jednoznačně polapit. Nejasná obrazová zpráva kontrastuje s jasnou obrazovou iluzí, což se vůči divákovi projevuje jako iritující efekt. Obraz provokuje otázky, které nevznikají z diskursu, i když ho dráždí, ale podprahově. Obraz jako podivný vykřičník za neznámou větou. Jsou to nápovědi, kvízy bez řešení, dění bez pointy. Malířské situace, které prostřednictvím ironizujících asociací, nekalosti, zlověstnosti a nepřirozenosti odkazují na něco podstatného. Na narušené paradigma. Kompaktnost malby v jednotě světla a v logice kompoziční výstavby je infikována zvráceným humorem, který zároveň irituje i znesvěcuje konvenci vnímání. Podvratnost malby v rovině umělosti ohlašuje současnost jako radikální proměnu s nejasnými konturami, tajemství, které v generování nejistot spojených se zítřkem, nelze místy dost dobře unést.
Petr Vaňous,
Praha 2015
→ Galerie Vyšehrad | Miroslav Polách: Důvěrná sdělení – Facebook
→ V galerii Vyšehrad probíhá výstava Důvěrná sdělení – Praha TV
Vladimír Véla & Miroslav Polách
"Koncepční spojnicí výstavy Miroslava Polácha a Vladimíra Vély je prezentace dvou období z jejich dosavadní tvorby s hlavní ideou poukázat na podstatnou roli hledání vhodného výrazu pro umělecké vyjádření, tedy tvůrčí vývoj a z něho vycházející proměny malířského projevu, za účelem jasněji formulovat osobní obsahovou linii, kterou oba autoři důsledně sledují. Pro výstavu jsou záměrně vybrány rané práce, které po formální stránce výrazně kontrastují se současnou tvorbou autorů, která bude tvořit hlavní část výstavy. Výstava poukazuje na výše zmíněné fenomeny prostřednictvím vybraných děl, dokumentujících protisměrný vývoj malby obou autorů, jejichž polohy ve formálním i vizuálním způsobu pojetí jsou si momentálně navzájem vzdálené, které se ale mohly v určitém okamžiku tvůrčí proměny potkat a nacházet v podobném, nejen vizuálním „prostoru“….
Kurátor: Karel Babíček
"The exhibition of the works of Miroslav Polách and Vladimír Véla is conceptually connected through the presentation of two periods of their work up to date, with the idea to demonstrate the significant role of searching for the appropriate manner for artistic expression, that is the creative progress and the changes in the painters’ expression based on it , for the purpose of articulating more clearly the personal content line consistently followed by both authors. While the authors’ current works will constitute for the main body of the exhibition, early works which are, in their formal aspect , in strong contrast with these, have been selected for it on purpose. The exhibition draws attention to the above mentioned phenomena by means of the selected works which document the counteracting development of both artists’ painting whose formal and visual manner of interpretation are very different at the moment, yet which could have met at a certain point of their creative metamorphosis and find themselves in a similar, not only visual “space"...
Curator: Karel Babíček
→ Reverze spojuje dva protichůdné malířské světy – Aktualne.cz
Praha 2015
→ Galerie Vyšehrad | Miroslav Polách: Důvěrná sdělení – Facebook
→ V galerii Vyšehrad probíhá výstava Důvěrná sdělení – Praha TV
– 2014
Vladimír Véla & Miroslav Polách
Reverze | Reversion
27. 11. 2014 – 3. 1. 2015
Nová Galerie, Praha | Nová Galerie, Prague
"Koncepční spojnicí výstavy Miroslava Polácha a Vladimíra Vély je prezentace dvou období z jejich dosavadní tvorby s hlavní ideou poukázat na podstatnou roli hledání vhodného výrazu pro umělecké vyjádření, tedy tvůrčí vývoj a z něho vycházející proměny malířského projevu, za účelem jasněji formulovat osobní obsahovou linii, kterou oba autoři důsledně sledují. Pro výstavu jsou záměrně vybrány rané práce, které po formální stránce výrazně kontrastují se současnou tvorbou autorů, která bude tvořit hlavní část výstavy. Výstava poukazuje na výše zmíněné fenomeny prostřednictvím vybraných děl, dokumentujících protisměrný vývoj malby obou autorů, jejichž polohy ve formálním i vizuálním způsobu pojetí jsou si momentálně navzájem vzdálené, které se ale mohly v určitém okamžiku tvůrčí proměny potkat a nacházet v podobném, nejen vizuálním „prostoru“….
Kurátor: Karel Babíček
"The exhibition of the works of Miroslav Polách and Vladimír Véla is conceptually connected through the presentation of two periods of their work up to date, with the idea to demonstrate the significant role of searching for the appropriate manner for artistic expression, that is the creative progress and the changes in the painters’ expression based on it , for the purpose of articulating more clearly the personal content line consistently followed by both authors. While the authors’ current works will constitute for the main body of the exhibition, early works which are, in their formal aspect , in strong contrast with these, have been selected for it on purpose. The exhibition draws attention to the above mentioned phenomena by means of the selected works which document the counteracting development of both artists’ painting whose formal and visual manner of interpretation are very different at the moment, yet which could have met at a certain point of their creative metamorphosis and find themselves in a similar, not only visual “space"...
Curator: Karel Babíček
→ Reverze spojuje dva protichůdné malířské světy – Aktualne.cz
– 2013
Miroslav Polách
17:53 | 17:53
6. 5. 2013 – 2.6.2013
Galerie kritiků, Palác Adria, Praha |
Gallery of Critics, Palace Adria, Prague
Obraz & přítomnost nepřítomného
Úryvek z textu pro katalog k výstavě 17:53Poslední soubor obrazů Miroslava Polácha pracuje s tradičním motivem malířství - davovou scénou. Volně vychází z konkrétní kompozice Hieronyma Bosche Nesení kříže (datováno 1515 - 1516). Rehabilituje tu iluzivně podané téma davu či masy a aktualizuje ho pro současnost – jedinec a dav.
Při bližším pohledu na obrazy serie 17:53 zjistíme, že se jedná na vždy o tutéž jedinou scénu snímanou z různých pohledových úhlů, v různém zaostření a z různé ohniskové vzdálenosti, a co je neméně důležité, v jeden jediný čas. Tento moment prozrazuje malířovu reflexi „snímání reality“ aparátem (celou řadou aparátů). V obraze jsou integrovány technologické mechanismy přenosu obrazu, čili stopy „technické reprodukce“ (zaostření, rozostření, světelnost, barevná proměna záběru, umělé světlo ad.).
Co ukazuje scéna? Nějaký anonymní shluk lidí, část davu, masu, nebo spíše její okraj, kde se již začíná tato masa opět individualizovat do konkrétních jedinců s jejich atributy (účes, oděv, gesta). Je to jakési rozhraní, které láká Polácha k průzkumu. Rozhraní mezi anonymním davem a konkrétním jedincem. Scéna jinak postrádá jasný děj. Dějová osa se rozpadá do fragmentů záběrů a střihů. Není tu ani žádné jasně stanovené dějové epicentrum, nebo je velmi oslabené. Místo dominantního motivu Boschova Krista nesoucího kříž je tu Poláchem zobrazen muž nesoucí na rameni přehrávač. Nadčasový symbol kříže je tu vyměněn za nástroj opakované reprodukce – kazetový přehrávač. Rozkrýváním těchto zdánlivých detailů se dostáváme pod povrch malířské iluze a rozkrýváme principy autorova herního principu, na jehož základě aktualizuje tradiční křesťanskou ikonografii a provazuje ji s dnešní postmediální dobou (termín Petera Weibela), dobou, která se vyrovnává s permanentním pohybem ve zprostředkovaných zkušenostech.
Soustředíme-li se ale opět na vlastní iluzivní povrch Poláchových obrazů, konkrétně na protagonisty davové scény, pak zjistíme, že je tu opravdu vše estetizováno a tím pádem zestejňováno, nivelizováno a měněno v jakousi hrůznou typizaci, pod kterou cítíme potlačovanou konfliktní situaci ohlašující projevy násilí a totality. Všechny postavy jako by byly designovány, proměněny v charakterové prototypy bez stopy živosti a lidství. Tady opět cítíme autorovu práci s vlivem reprodukčních mainstreamových médií - filmu, televizního zpravodajství a bulvárního tisku, který je tu pouze pro lepší čitelnost zhuštěn.
Polách hraje více-kódovanou hru s výrazovými prostředky malby. Jde po logice obrazového převrstvení. Vychází z reprodukce starého obrazu a křesťanské ikonografie. Používá sice iluzivní malbu, ale pro přenos fotografických předloh různě upravených v počítačovém programu. Ikonografické proměny rozehrává do sebemenších detailů (místo kříže přehrávač). Výsledkem je zdánlivě banální scéna, která je mnohovrstevnatě strukturovaná do syntézy a latentně v sobě obsahuje vážná mementa, která skrývá současná společnost. Miroslav Polách je kritickým autorem, aniž se utíká k povrchním gestům nebo politizaci umění. Operuje uvnitř celé složité situace a usiluje o její komplexní pojmenování. Neideologizuje (nezastírá), pouze konstatuje status quo postmediální společnosti.
To, co na obraze není, je velmi podstatné. Dění mimo formát obrazu doplňuje kvíz. Společně se záběry obsahuje čtecí kód scény. Ten ale nikdy v úplnosti nezískáme, autor nám ho odepřel. Setrváváme v nakročení a nejistotě nakupených detailů. Cože to davová scéna vlastně představuje? Nevíme a vědět nikdy nebudeme. O to více naše pozornost klouže po povrchu malby. Malířská iluze připomíná rozvlněnou průsvitnou roušku, za níž je cosi vědomě zastřeno. Něco, co, aby obraz podržel svá tajemství, musí zůstat skryto.
Petr Vaňous
Praha, 2013
Picture & the Presence of an Absent
Extract from text to 17:53 catalogueThe last collection of painting of Miroslav Polách deals with a traditional motive of painting art – a crowd scene. It is freely derived from the specific composition of Hieronymus Bosch Carrying the Cross (dated 1515 – 1516). Here, he reinstalls the crowd or mass scene, presented illusively, and updates it for the presence – and individual and a crowd.
When looking at pictures of the 17:53 series more closely, we find out it is always the only one theme from different viewing angles, in different focus, and from different focal distance; and, which isn’t less important, in one and only time. This moment reveals the painter’s reflexion of “reality scanning” by a device (the whole range of devices). The picture integrates technological mechanisms of picture transfer, or traces of “technical reproduction” (focusing, defocusing, lens rapidity, colour change of a snap, artificial light, etc.).
What does the scene show? Sum anonymous cluster of people, part of a crowd, mass, or rather itsedge, where the mass start to individualize into specific individuals with their attributes (haircut,clothing, gests). It is a sort of an interface, which invites Polách to explore. The edge between an anonymous crowd and a specific individual. Otherwise, the scene lacks clear story. The action theme breaks down into clip fragments and cuts. There is no clearly established action epicentre, or it is much weakened. Instead of the dominant motive of Bosch’s Christ carrying the cross, Polách depicts a man carrying a tape deck in his shoulder. The timeless symbol of cross is replaced by a tool of repeated reproduction a tape deck. Revealing these apparent details, we get under the surface of the painter illusion and disclose principles of author’s game principle, on which game he updates Christian iconography and links it with today’s post-medial era (term of Peter Weibel), time, which copes with permanent movement in mediated experience.
Though, if we focus again on proper illusive surface of Polách’s pictures, on crowd scene protagonists namely, then we find everything aestheticized, and so uniformed, levelled out, and changed into certain dreadful standardization, under which we feel suppressed conflict situation anticipating demonstration of violence and totality. As if all persons were designed, changed into character prototypes without any trace of life and humanity. Here again, we discover author’s work with influence of reproduction mainstream media – film, television reporting, and sensation a list press, only condensed for better legibility.
Polách plays more-coded game with expressional functions of painting. He tracks logic of picture over stratification. He comes out from reproduction of an old painting and Christian iconography. Although he uses illusive painting, he uses it only for transfer of photographic templates adjusted differently in a computer programme. He allows iconographic transformation full pay in the least details (a tape deck instead of a cross). The result is an apparently trivial scene, structured in multiple layers into synthesis, and hides serious mementos embedded in the current society. Miroslav Polách is a critical author, but without recurring to superficial gestures or art politicalization. He operates inside the whole complex situation and strives for its comprehensive naming. He doesn’t ideologize, only states the status quo of the post-medial society.
What is not on the picture, it is very substantial. Actions out of the picture format is complemented by a quiz. Together with snaps, it includes reading code of the scene. Though, we will never obtain itfully, author denies us access to it. We remain at the first step and in the uncertainty of cumulated details. Actually, what does the crowd scene represent? We don’t know and we will never know. The more, our attention slips on the surface of painting. Painting illusion reminds a billowy gauzy veil, disguising something on purpose. Something what has to be hidden to have picture keep its secret.
Petr Vaňous
Prague, Czech Republic, 2013
→ TZ: Miroslav Polách – Artalk
→ Obraz a přítomnost nepřítomného Miroslava Polácha – Česká televize
– 2010
Miroslav Polách
Umělcova noha | The Artist's Leg
21. 10. – 21. 11. 2010
Galerie Hlavního města Prahy, Dům U Zlatého prstenu |
City Gallery Prague, Golden Ring House
Miroslav Polách vytvořil pro cyklus Start up soubor monumentálních obrazů Umělcova noha. Jeho ateliérová „privatissima" umožňují nahlédnout do zákulisí jevů provázejících vlastní akt tvorby. Autorovi však nejde o „žánrové ateliérové obrázky", ale o samu podstatu tvůrčího malířského aktu. Typické malířské rekvizity jako tuby, štětce a palety jsou jen prostředkem k jejímu přiblížení. Obraz znázorňující brutální sešlápnutí barevné tuby mužskou nohou (Umělcova noha, 2010), který dal název celému vystavenému cyklu, se vztahuje ke krajním polohám a psychologickým ro-vinám tvorby. Je určitým protějškem levitující Umělkyně II (2010) usínající na po-hovce. Práce lze interpretovat jako dva odlišné příklady „mužského" agresivnějšího a „ženského" pasivnějšího přístupu k uměleckému tvoření. Samotný akt levitace může být vyjádřením odstupu, jenž se v Poláchově tvorbě opětovně navrací. Je to odstup od sebe sama (člověk je rozdvojen, stává se pozorovatelem vlastního levi-tujícího těla) i od tvůrčího aktu. Prostředkem k získání odstupu je také ironie, která je v Poláchových obrazech takřka všudypřítomným prvkem. V rámci důsledného takřka pop-artového odstupu lze vnímat autorův způsob pojetí postav, jež zachycu-je i ve vyzývavých sexuálních pozicích a v provokativním obnažení. jejich tváře však zakrývá, takže individuální rozměr je potlačen, zůstávají pouze typem. Pozice nean-gažovaného odstupu akcentuje také autorovo zaujetí fenoménem zrcadlení a roz-dvojení, jeho malíři stojící před bílým plátnem spatřují nicotu či jen sami sebe.
Kurátorka: Olga Malá
Koncepce: Karel Srp
Miroslav Polach contributed to Start up a series of monumental paintings named collectively The Artist's Leg. Capturing the closest privacy of the artist's studio, they offer a backstage look at the immediate context of artistic creation. What the artist is concerned with here, however, is not to produce yet another set of genre pictures from the studio, but much rather to make a statement on the very essence of the creative act of painting. The presence of such archetypal painting accessories as paint tubes, brushes and palettes serves merely a vehicle on this journey. The canvas featuring a paint tube being trampled on brutally by a male foot (The Artist's Leg, 2010), which gave the whole series its name, refers to the extremes involved in the process and to its psychological connotations. It serves as a kind of opposite to the levitating figure of a Woman Artist 11(2010) dozing off on the couch. These paintings can be seen as representations of two different ap-proaches — a more aggressive "masculine% and a Largely passive "feminine* one— to artistic creation. For its part, the act of Levitation aloes may reflect on a theme re-current in Polach's output namely, that of a distance, both from oneself (with the human being seen as a split entity, becoming an observer of one's own Levitating body), and from the creative act Also serving as a means of achieving this distance is the element of irony, Actually ubiquitous in Polach's painting. A view through the prism of the artist's consistent endeavour to keep his distance, at times even evok-ing allusions to Pop Art, elucidates his concept of the figures he paints, not hesitat-ing to portray them in unabashed sexual positions, often in a state of provocative nudity. At the sates time, he keeps their faces hidden, suppressing the dimension of individuality, so they remain merely types. This attitude of uninvolved detachment is still accentuated by Polach's fascination by the phenomena of mirror imaging and personality split: his figures of artists standing in front of blank canvases see either sheer nothingness, or nothing but themselves.
Curator: Olga Malá
Conception: Karel Srp
→ Miroslav Polách: ironická Umělcova noha – Radio Wave
→ Další výstava cyklu "Start-up" - Miroslav Polách / Umělcova noha – Radio Vltava
→ Miroslav Polách | Umělcova noha – Artycok.tv/
→ Start UP II Catalogue